Schlackenwerth - Ostrov

Mosty neplní jenom svou praktickou úlohu, ale jsou také ozdobou a významným architektonickým prvkem v krajině. V Ostrově máme také  jeden z těchto zajímavých mostů. Jedná se o Svatojánský most, který se klene nad řekou Bystřici u bývalého piaristického kláštera s kostelem Zvěstování Panny Marie. Byl dostavěn  za panování Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského v roce  1672. Na koruně mostu byl připevněný dřevěný kříž   s kovovým pozlaceným korpusem, dříve dřevěným. Tato stará dřevěná figura byla podstatně krásnější a cennější, ale pro značné poškození stářím musela být nahrazena kovovou. Po sejmutí byla socha odnesena do domu pana Seidla č.p. 13 na náměstí.  Mostní  kříž byl pravděpodobně věnován někým z domu č.p.13 a na tomto domě také spočívala povinnost se o něj starat. Korpus poté pan Seidl pověsil na své staré stodole a při požáru dnešní  Žižkovy ulice v květnu  1914 uhořela na něm pravá ruka. Celý korpus byl nově restaurován. V loveckém zámečku se měla zřídit jakási lesní svatyně a pro ni byl korpus určen. Prozatím byl uložen za varhanami klášterního kostela, kde se ještě nacházel po roce 1945. V okrouhlé nice u klášterního mostu stávala socha sv. Jana Nepomuckého. Na barokně zdobené dolní části, 1,9 m vysoké stála postava světce.  Celková výška památky byla 3,5 metrů. Světec drží  v pravé ruce kříž s Ježíšem Kristem a v levé ruce  palmovou ratolest. Není mi známo, proč má světec v dnešní podobě po celkové restauraci v levé ruce zámek. Palmová ratolest je symbol mučednictví a zámek je symbol mlčení, nebo také zpovědního  tajemství. Teoreticky by tu mohly být obě varianty, ale na starých fotografiích má postava světce v ruce palmovou ratolest. Na podstavci v oválném rámu z listoví je nápis s chronogramem z roku 1807:                                                                                             „Parochiani huius ecclesia epiique clientes mei ex specialit voto ita poni craverunt“

Překlad: Farníci tohoto kostela a mi zbožní chráněnci jako záslib /či dík/dali vytvořit.

Sochu zhotovil v roce 1807 loketský sochař Johan Wildt, což dokazuje nápis na zadní straně podstavce. Je zde vyryto: IOA.WILDT  B.-  Johan Vildt ml.                                                                                            Sv. Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1345 a zemřel mučednickou smrtí v roce 1393. Před svou smrtí byl generálním vikářem a žateckým arcijáhenem se správou pěti děkanátů o 225 farách. Při sporu kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství  mezi  českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Když napětí mezi králem a arcibiskupem vyvrcholilo, hájil generální vikář Jan svobodu a nezávislost církve na králově moci., což se mu stalo osudné. Byl ještě se třemi muži z arcibiskupství uvězněn. Všichni byli mučeni a Jan při tomto mučení zemřel. Ostatní pak byli propuštěni a tělo Jana bylo svrženo z Karlova mostu do Vltavy. Kult Jana Nepomuckého se po jeho smrti šířil hlavně ústním podáním s cílem poukázat na mučednickou smrt kněze. Vytvořila se také legenda, podle níž byl zpovědníkem královny Žofie a odmítl králi Václavovi IV. vyzradit obsah její zpovědi. Proto ho dal král umučit a zavraždit. Mučedník za svobodu církve je ctěn zároveň jako svědek zpovědního tajemství a jako takový byl i 19. 3. 1729 svatořečen. Bronzová  deska na Karlově mostě ukazuje do dnešního dne, kde byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Již kolem roku 1600 patřil sv. Jan Nepomucký k zemským patronům Čech a úcta k němu se rozšířila nejen v Evropě ale i v zámoří. Počet jeho soch se v Evropě odhaduje na třicet tisíc. Sv. Jan Nepomucký je bezesporu nejznámějším Čechem v celém světě. Byl oblíbeným světcem  markraběnky Sibylly Augusty, jeho sochy se vyskytují po celém Bádensku. Celou legendu představuje stropní malba v kapli vdovského sídla markraběnky v Ettlingen. Je patronem Čech, kněží, zpovědníků, mostů, lodníků, veslařů, mlynářů, spolupatron bavorského Mnichova,  spolupatronem  Habsburského rodu, druhým  patronem  jezuitského řádu, ochráncem proti pomluvám, nebezpečí vody, bezpečného putování a šťastného návratu , proto jsou jeho sochy umístěny většinou na rozcestích a mostech, přímluvce za mlčenlivost a uchování zpovědního tajemství.  V lidovém prostředí se jeho svátek  16. květena  pojil s pověrou, že se není před tímto dnem radno koupat venku, protože může člověk onemocnět.      V Ostrově se 15. května,  v  předvečer  svátku  sv. Jana Nepomuckého,   vydávalo k soše procesí s vlajícími korouhvemi.  Na oslavu svátku byla socha ozdobena. Dřevěný oblouk, který se nasadil, nesl různobarevné lampičky – žluté, červené, zelené a modré, na olej. Na římsách stály květiny a před sochou  červené polstrované klekátko. O výzdobu se starala rodina Lihlů a péče o něj patřila k povinostem  Rohrerova mlýna.                                                                                                                                  V roce 1958 byla socha silnou vichřicí stržena do Bystřice a došlo k jejímu poškození. Socha  byla pak uložena na zahradu fary. Nyní se restaurovaná socha nachází na pilíři mostu u Letohrádku v zámeckém parku. Na původním místě po soše světce u Svatojánského mostu stojí v dnešní době pouze poškozený podstavec .  Doufám, že město jednou zrestauruje celý most do původní podoby a socha sv. Jana Nepomuckého bude stát na místě pro ni původně určeném.                                                                  V roce 1993 byla socha sv. Jana Nepomuckého zapsána na státní seznam kulturních památek.

                                                                                                                                     Napsal Jiří Lázinka