Osudy soch z klášterního kostela
První etapa jejich dlouhé cesty začala v 70.létech 17. století. Zakladatelku piaristického řádu a jeho koleje v Ostrově (1666) Annu Magdalenu Sasko-Lauenburskou vystřídal dokončením díla její syn, vévoda Julius Franz. V roce 1670 pověřil sochařskou výzdobou klášterního kostela Zvěstování Panny Marie „ostrovského sochaře“ Martina Möckla. O jeho životě víme jen velmi málo, ale kvalita jeho prací svědčí o nadaném a zřejmě i zkušeném barokním umělci. Do roku 1674 vytvořil výzdobu hlavního oltáře se dvěma nadživotními postavami sv.Jáchyma a Anny, dva postranní oltáře, kazatelnu a tabernákl (svatostánek). Všechny, jak uvádí smlouva,“ze suchého, nejlépe lipového dřeva“. Koncem 17. století přibyl bohatě zdobený tzv. záslibný mariánský oltář, jako dík markraběnky Sibylly Augusty za ochranu a vítězství jejího manžela, slavného tehdy vojevůdce z válek s Turky, Ludwiga Wilhelma, markraběte Bádenského. Oltář s postavami sv. Ludwiga a Wilhelma a s vzácnou „ostrovskou madonou“ vznikl asi roku 1692, autora neznáme. V jeho výklenku stála ona vzácná, milostná soška Panny Marie s Ježíškem, původem ze severního Německa, datovaná rokem 1492. Postupně pak v kostele přibývaly další oltáře – z 18. a 19. století, s množstvím postav světců, Panny Marie, jinošských andělů-světlonošů i drobných andílků. Kromě toho i s výzdobnými prvky a erby rodů Sasko-Lauenburských a Bádenských. Kromě Kalvárie – Ukřižovaného Krista s Marií a sv.Janem, zde bylo celkem šestnáct oltářů. Některé byly časem upravovány, část jejich výzdoby pocházela od regionálních autorů. Pohled na celý interiér kostela se však zachoval již jen v řadě fotografií z roku 1953. Potom nastoupila další, pro sochařské vybavení neblahá etapa. Klášterní areál převzal vojenský útvar a výsledkem jeho pobytu se stala devastace kostela i přilehlých kaplí. Působil tu nedostatek péče, vlhkost a čas, ale hlavně svévolné ničení a zcizování, a to i přes instrukce památkových orgánů. Něco se podařilo s tichým souhlasem velitele přenést do Letohrádku, konstrukce oltářů však už byly ponechány svému osudu. Dnes jsou, až na holý oltář Čtrnácti pomocníků a zbytky oltáře hlavního, na stěnách jenom jejich obrysy.V Letohrádku byly některé ze soch vystaveny v roce 1971 v expozici „Umění v Ostrově“, ovšem za nelibosti nadřízených orgánů, protože připomínaly předválečnou minulost města.V Letohrádku v 70. letech, až do roku 1982, probíhala pak nutná rozsáhlá rekonstrukce, sochy byly proto převezeny do podkroví staré radnice. Brzy se však ukázalo, že sem vnikají okny nezvaní „průzkumníci“. Sochy proto byly umístěny v suterénu Městského národního výboru ve výškové budově. Tam byly nicméně zase ohrožené, a to vedením odpadové vody. Po roce 1898 převzal všechny sochy podle seznamů původní majitel – církev a byly uloženy ve sklepě fary v Rybářích. Tam také vznikla řada jejich neradostných snímků. Závěr těchto mnoha cest byl ovšem nejsmutnější. Většina soch byla totiž zařazena do tzv. „svozů“ z různých kostelů, a to v kostele v Chýších. I přes zavedený alarm byl osamělý kostel vyloupen. Dnešní stav těchto cenných památek představuje už jen několik zachráněných soch, vystavených dnes v klášterním kostele. Některé zachránilo Karlovarské muzeum, které je zařadilo do své expozice a dalo restaurovat, několik soch – např. krásná sv.Anna bylo dodatečně nalezeno mezi odcizenými předměty. „Ostrovská Milostná P.Maria Věrná“ nalezla naštěstí včas své bezpečné místo ve farním kostele, stejně jako Černá madona z Einsiedeln u restaurátora. Ze všeho ostatního zbyly jen fotografie…
Mgr. Zdenka Čepeláková
Náhledy fotografií ze složky Osudy soch z klášterního kostela
