Ostrovská Černá madona
Ostrovská Černá madona.
Einsiedelnská či Einsiedlerská mariánská kaple, vynikajícím způsobem a s pomocí partnerského města Rastattu i ostrovských rodáků rekonstruovaná, korunuje opět v celé své kráse „posvátný okrsek“ ostrovského klášterního areálu. K jejímu dosud prázdnému interiéru patří neoddělitelně už po tři staletí oltář s Černou madonou, obklopenou zlatými oblaky s hlavami andílků a věncem zlatých blesků. Tato, ze dřeva vyřezaná a polychromovaná, 120 cm vysoká milostná soška Panny Marie – milostná proto, že skrze ní přicházela k člověku Boží milost – má svou předlohu v madoně švýcarského poutního místa Ensiedeln. Při původní, v hlubokých lesích ztracené poustevny zbožného mnicha Meinrada /kolem 800-861/ byl v horské krajině kantonu Schwyz založen v 10. Století velký benediktýnský klášter obdařený mnoha nadacemi císařů a králů. Podle legendy vysvětil Meinradovu poustevnickou celu sám Spasitel na kapli /14. Září 948/. V průběhu dalších staletí tu byla zaznamenána stejně vroucně uctívaná soška sedící Panny Marie s Ježíškem na klíně, pravděpodobně románská práce. Legenda pak dostala pozměněné znění: Kristus sám posvětil kapli pro svou matku. Počet poutníků neustále rostl, stejně jako počet záznamů o vyslyšených prosbách. Eisendeln se tak ocitlo a až do 19. Století zůstalo mezi prvními, nejnavštěvovanějšími poutními místy Evropy. Po velkém požáru kláštera v dubnu roku 1465 byla původní madona nahrazena novou, dnešní milostnou sochou, která je datována obdobím kolem roku 1450 a připisována jihoněmeckému případně italskému uměleckému okruhu. Je to stojící, lehce prohnutá postava Panny Marie, bez pláště a závoje, oděná ve splývavém vysoko přepásaném šatě s rudozlatými ornamenty a zlatými lemy. Na levé paži drží Ježíška, který pravou rukou žehná, v levé má jeden z raně křesťanských symbolů – malého ptáčka. Tváře i ruce obou postav jsou černé. K tomuto jevu se váže množství legend, ve skutečnosti však šlo zřejmě o následky staletého uctívání – pálení svící a olejových lampiček v blízkosti sochy. Madona i dítě bývaly obvykle zahalovány tzv. pláštíkem, často z drahocenných materiálů a ozdobeny zlatými korunkami. Ostrovská Černá madona, jedna z četných kopii ensiedelnské sochy, vznikla stejně jako kopie kaple před rokem 1710. Jako desetitisíce poutníků z celé Evropy /v roce 1466 jich bylo více než 150 000/, navštívila i mladá markraběnka Franziska Sibylla Augusta v letech1703-1708 několikrát Ensiedeln, aby si tu vyprosila zdárně pokračování rodu Bádenských. Z jejich devíti živě narozených dětí dospěly totiž jen tři a nejstarší,korunní princ Ludwig Georg dlouho nemluvil. Až v roce 1708, na zpáteční cestě z Einsiedeln, pronesl šestiletý chlapec svá první slova. Vděčná matka požádala benediktýnského opata o plány zázračné kaple i o kopii milostné madony, aby ji mohla uctívat i v Ostrově. Už v září roku 1710 byla kaple na návrší nad piaristickou kolejí slavnostně vysvěcena. Se svým dlouhým, strmým schodištěm a legendami opředenou milostnou sochou se ostrovská kaple stala poutním místem pro celé okolí. Ostrovský kronikář Alfred Wolf zaznamenal ve 30. letech minulého století pověst, která se v Ostrově o kapli a Černé madoně vyprávěla. Stavba kaple na návrší byla velmi obtížná. Bolo třeba přenést a umístit spoustu stavebního materiálu a těžkých kamenných desek a bloků na stavbu schodiště. Navíc měla být kaple dokončena co nejdříve. V tísnivé situaci přijal stavitel pomoc, kterou mu nabídl sám ďábel – ovšem za obvyklou cenu, duši, která měla propadnout peklu. Celá stavba i se schodištěm byla skutečně v neuvěřitelně krátké době dokončena a vysvěcena a nadešel den účtování. Ve smrtelné úzkosti se stavitel ukryl za sochu Panny Marie. Ďáblova moc tam sice končila, pokusil se však přesto dosáhnout na svou oběť a dotkl se přitom posvěcené sochy. V tom okamžiku zčernaly tvář i ruce Boží matky i dítěte, ruce a tvář ďábla naopak zbělely. V bezmocné zlobě chtěl alespoň kapli zničit a vší silou udeřil do kamenného portálu. V kameni však zůstal- a je tam dodnes- jen otisk jeho ruky a ďábel s nepořízenou zmizel. Vyprávělo se však, že ne docela a že zlé mocnosti usilovaly i nadále o toto posvátné místo a pokoušely se rušit jeho blahodárné působení Řádu takových nevysvětlitelných jevů popsal Alfred Wolf na základě vlastních, opravdu podivných zážitků, a to hlavně z období, kdy se kaple opravovala a měla být znovu vysvěcena /1936/. Následovala válečná léta a období, v němž se záměry zlých mocností málem uskutečnily. Kaple i madona však nakonec přežily. I když zle poškozené. Díky sbírce rastattských věřících byla Černá madona odborně zrestaurována a zaujala své původní místo a také poslání k němuž byla určena. Protože nástrahy temných sil ohrožují i náš dnešní svět.
Napsala Z.Čepeláková
Náhledy fotografií ze složky Ostrovská Černá madona
