O čem vypovídá jeden kámen
Ve své Topografii historických a umělecko-historických památek v okrese Karlovy Vary určil charakteristiku měšťanských domů v Ostrově třicátých let vynikající historiograf a památkář Dr Anton Gnirs (1873-1933) takto : „Od šestnáctého století mnohokrát opakovanými požáry města a také válečnými událostmi vyvolaný stav nouze dovoloval obnovovat městskou zástavbu koncem osmnáctého a v devatenáctém století ( zvláště po ničivém požáru v roce 1866) většinou jen jako jednodušší stavební útvary. Jenom půdorysy a některé zachované klenby domů radniční fronty náměstí dávají ještě rozeznat podobu původně probíhajícího podloubí. Tak, jak je zachytila Meriánova rytina z roku 1642…. K výzdobě domů patřily kdysi zbožné nápisy a citáty z bible, vyryté do kamene v čele domu.“ Takřka zázrakem se tak za tři a půl století mnohočetného ničení zachoval takový kámen na domě č. 44. v blízkosti historické radnice na severní straně Starého náměstí. Obklopují jej, bohužel, nevzhledné technické útvary a znečišťují pozůstatky malty. Nicméně je na něm dodnes čitelný německý nápis, který ve volném překladu zní: „ Náš začátek a konec je ve jménu Pána, který je tady začátkem a koncem všeho. Johann Caspar Wedel, 1669“ Muž, kterému dům patřil, byl vlivnou osobností města Ostrova – Schlackenwerthu druhé poloviny 17. století. Prosadil zřízení první lékárny ve městě, odkázaném dosud jen na mastičkáře, bylinkáře a lazebníky, jejichž hlavním léčebným zásahem bylo pouštění žilou, případně přikládáním pijavic. Vévodský dvorní lazebník - něco mezi holičem a felčarem - Johann Caspar Wedel, či na jedné své pečeti Wödtll, se časem vypracoval na lékárníka a stal se roku 1666 dokonce purkmistrem. V souladu se svou podnikavostí se oženil s dcerou Johanese Moysese, syna bývalého vévodského hejtmana Moysese von Kyrbergk. S bohatou manželkou vyženil, kromě věna, velký pozemek v Dolním Žďáru, nazývaný pak ještě dlouho „Wedelovy rybníky“. Rybnikářství bylo tehdy totiž velice výnosné. Mohl si tedy zakoupit i onen dům č.44. na náměstí, ozdobený zbožným nápisem.Věnoval také do hřbitovního kostela. nový zvon, který ulil roku1673 pražský zvonař Nikolaus Löw. Stal se společníkem samého vévody Julia Franze Sasko-Lauenburského, se kterým se v laboratoriu, údajně v druhém poschodí Letohrádku, věnoval alchymii, která patřila k zálibám tehdejší, rudolfínské šlechty. Společně usilovali o objevení zázračných elixírů, především se však věnovali, ještě s dalším arkanistou, pokusům o výrobu tehdy mimořádně ceněného rubínového skla. A nejenom to, podpisy pana Wedela se objevovaly na účtech a vydávaných platbách, týkajících se probíhající výstavby piaristické koleje. Stal se tedy zřejmě pro vévodu Julia Franze po všech stránkách důvěryhodným a vítaným partnerem. Jen škoda, že Johann Caspar Wedel, ani jeho pán nezanechali konkrétnější údaje o eventuelním zřízení sklářské huti či alespoň dílny v Ostrově. V omítkách zámeckého areály zůstaly totiž stopy po podobné činnosti - šupinky skleněné hmoty. Toto bílé místo v historii našeho města stále ještě zůstává k dispozici dalším badatelům. A kámen na domě č.44. a něco málo archivních záznamů ( Anton Gnirs, Josef Kühnl) jsou pořád ještě jen několika klíčky k tomuto dosavadnímu tajemství.
Mgr. Zdenka Čepeláková
Náhledy fotografií ze složky O čem vypovídá jeden kámen
