Hotely a hostince v Ostrově
Hotely a hostince v Ostrově
Hostince byly odjakživa místem setkávání sousedů, spolupracovníků, příbuzných, známých a přátel Tak, jak je tomu i v současnosti. Stejně jako dnes zajdou po dlouhém pracovním dni kolegové „na jedno“, scházeli se i v uplynulých staletích řemeslníci po práci v oblíbeném šenku. Hospoda, neboli hostinec či pohostinství, je prostší podnik poskytující veřejné stravování, občerstvení, případně (zejména v historickém významu) i ubytování. Novějším výrazem pro hostinec je restaurace. První hostince vznikaly při klášterech a sloužily k občerstvení a ubytování věřících poutníků. Ke konci 11. století a počátkem 12. století už vznikaly hostince jako houby po dešti nejen ve městě, ale i na vesnicích. U cest byly zakládány tzv. normanské hospody, což byly zájezdní hostince, ve kterých přespávali se svými vozy formané, tedy nájemní přepravci. V podstatě tehdy existovaly dva druhy hospod. Jednak luxusnější hostince zájezdní – formané si mohli dovolit určitou vyšší úroveň služeb. Pak především fungovaly obyčejné krčmy s právem šenku, ve kterých s korbelem v ruce splachovalo pot z celodenní dřiny mnoho poddaných. Hospoda v oněch dobách byla neoddělitelnou součástí domu šenkýře. Domácnost hospodského byla s krčmou propojena. Neexistovalo soukromí pro rodinu, celá domácnost majitele byla do provozu hostince zapojena. Každý měl svůj úkol, svou práci. Vlastní výčep většinou vedla manželka hospodského nebo vdova po něm. Návštěva šenku tak byla na úrovni sousedské návštěvy. Hostince se většinou zavíraly s počátkem obchůzky ponocného, tedy do jedenácté hodiny noční. Hostinští šenk otvírali nejčastěji až „po práci“, nejednou už od rána. V 15. století se v hostincích začaly používat ubrusy a v 17. století se začaly používat příbory. Hostince byly panské, městské a zájezdní. Počátkem 18. století bylo v Ostrově devět hospod: U Slona č.p. 54, U Modré hvězdy č.p. 51, U Zlaté koruny č.p. 17, U Černého orla č.p. 148, U Eulenspiegela č.p. 134, Renthaus č.p. 48. Důchodový dům č.p. 53, U Westfálce č.p. 225. Renthaus č.p. 48. Prvních sedm patřilo měšťanům, poslední dvě byly panské s ubytováním a pronajaty měšťanům. V roce 1789 a 1790 byly panské hospody prodány měšťanům. Před válkou byly v Ostrově tyto hotely a restaurace:
Hotel Renthaus – č.p. 46 . Majitelkou byla paní Wolfová, hostinská v Renthausu a potom syn Karel. V budově se vlevo od dveří nacházela kancelář, kde později zřídil pan Popperl textilní obchod. Středem procházel široký výstup do hostinských pokojů a do soukromého bytu. Napravo byla velká hostinská místnost s biliardem. Od hostinských pokojů se přišlo do sálu, který již ležel v poštovní budově. Vedle provozování hotelu měla rodina Wolfova ještě velké hospodářství s vlastními koňmi pro vyjížďky drožkou na svatby a jiné příležitosti, také pohřební vůz tahali koně z Renthausu. Před hotelem na náměstí byla veranda se stoly a žilemi. Rodina Wolfova držela hotel Renthaus od roku 1850. Od roku 1745 jej měla rodina Prokschova. V roce 1954 byla pro nedostatek prostoru probourána spojka z městské radnice do 1. patra hotelu Radnice, kde z bývalých zrušených pokojů vznikly úřadovny MNV.
Hostinec Bierhalle – č.p. 14. Majiteli byly sestry Sattrelovi. Později byl pachtýřem řezník Pecher. Usedlost získal potom obchodník s textilem Wenzel Schmirler a přeložil svůj textilní obchod sem.
Hostinec U hvězdy – č.p. 51 , pocházel z roku 1728. Majitelem byl Max Wagner se ženou. Pan Wagner také provozoval taxislužbu. Byly zde hostinskén pokoje, široká vrata, která vedla do kamenného průjezdu. Vlevo by lokál. Hostinec byl později převzat rodinou Sieglovou z Jáchymova, Která po zřízení přírodního koupaliště zde také převzala správu. Následníci byli rodina Schwarcz. V pozdějších letech byl hostinec předělán na hotel Karlsbad. Po válce by hotel předělán na bytovky.
Důchodový dům – č.p. 53. Byla to původně panská hospoda, která byla v roce 1790 cestou veřejné dražby prodána za 2071 zl. a stálou činží 22 zl. Prodejem se Důchodový dům dostal do rukou občanů, ale byl nucen čepovat a prodávat jen panské pivo a nápoje, až konečně rok 1848 tuto nutnost zrušil. Po roce 1918 byl Důchodový dům obsazen státem, správou panství (statku).
Hostinec Steberl – č.p. 59. Majitelem byl Franc Steberl , který byl řezník a paní, kteří vedli pohostinství. Pohostinství převzal později Richard Hubatschek a paní. V 1. poschodí měl svoji dílnu sedlář Eduart Porkert.
Hostinec U vrátných – č.p. 61. Majitelem byl Leopold Troharsch a paní. Měli syna Antona. Vchod byl již v zámecké ulici. Ke vchodu vedly schody, vedle vlevo byla hostinská místnost – lokál, vzadu kuchyně, vpravo sklad, vzadu řeznictví (v zadní budově).
Hostinec Zum gulden Löwen (U Zlatého lva), později U Vlčků – č.p. 38. Byl v něm umístěn hostinec s řeznictvím. V rozsáhlé budově se širokými vraty a velkou chodbou se nacházelo vlevo řeznictví, vpravo velká hostinská místnost, vzadu vedlejší místnost (spolková místnost Tělocvičného spolku). Vzadu za řeznictvím široké schodiště, v mezipatře mezi přízemím a 1. patrem místnost pro rekvizity Divadelního spolku. Kuchyň byla v přízemí, v budově na dvoře řeznictví s udírnou. V 1. patře velký sál, široká dlouhá chodba vedla ke vchodu. Jako nouzový východ sloužilo kamenné schodiště, které odtud vedlo na dvůr. Sál byl používán mnoho let jako kino. Za času němého filmu hrál před plátnem během promítání filmu houslista a klavírista, vždy melodie, které se k filmu hodily. V tomto sálu se pořádaly zábavy k Masopustu, divadelní představení, koncerty atd., volební shromáždění partají , tělocvičné akademie, nebo smuteční tryzny. Po válce se stal hostinec U Vlčků prvním kulturním centrem. Kromě kina se zde konala divadelní představení, slavnosti a taneční zábavy. Již tehdy zde působil ochotnický divadelní spolek „Rozkvět). Kino de bylo ve špatném stavu. Bylo zřízeno pouze na úzký film a mělo tak špatný zvuk, že nebylo mluvenému slovu vůbec rozumět. Zařízení bylo primitivní a prostředí bylo vůbec nehygienické. V roce 1949 začala adaptace domu vedle Radnice, po jejímž dokončení se všechno dění od Vlčků přeneslo tam. Dům byl potom zbourán.
Hostinec U Městského pivovaru – č.p. 85. Majitelka byla paní Schwartlová s dvěma dcerami. Hostinská místnost byla vpravo od domovních dveří. Dům hraničil s dvorem bývalého pivovaru z roku 1866.
Hostinec Zur wilden Henne (U divoké slepice)č.p. 188 a vedlejší budova– č.p. 189 Majitelem byl pan Dengler. Dřívější majitel byl Franc Proksch. Hostinec byl jednoposchoďová rozložitá budova. Vlevo vchod do skladu masa s ještě jedním silným dubovým špalkem pro bourání masa a kostí, vpravo šenkovna, vzadu kuchyň. Vzadu řeznictví, velký dvůr se stájemi a remízem pro přenocující povozníky. Slepice byla vyhlášená a oblíbená zájezdní hospoda. Podávalo se zde chutné, bohaté jídlo. Hasiči z Květnové, Vykmanova, Horního Žďáru se vraceli vždy ke Slepici, když byli na cestě domů, po pohromech. Před hostincem a vedlejší budovou byl otevřený potok a stávaly zde povozy a čekaly na přespolní hosty. Vedlejší budova od hostince U divoké slepice stála hned vedle. Byla to dvoupatrová budova. V přízemí byla klubová místnost Stenografického spolku, v horním poschodí byly hostinské pokoje.Tyto dva domy byly pro nezpůsobilost bydlení v roce 1970 zbourány.
Hostinec Schwarzer Adler (Černý orel) – č.p. 148. Majitelem byla nejprve rodina Felligheurova. Ve vedlejší budově ve dvoře provozovala rodina Fellinghauerova obchod s uhlím. Po odchodu rodiny Fellinghauerovy převzal hostinec Josef Bonner se ženou. Obchodu s uhlím bylo zanecháno. Hostinec byl známý, ve velké zahradě byly v létě často konány městské slavnosti. Městský pěvecký spolek zde měl svůj spolkový lokál. V roce 1937 koupilo hostinec město a zřídilo v něm biograf, který byl provozu ještě v roce 1945. Po válce byla v bývalém hostinci zřízena školní družina a vedlejší budova sloužila jako hospodářský objekt.
Hostinec Zum Eulenspiegel potom Vyborni č.p. 134. Majitelem byl Wencel Vyborni a jeho žena. Později převzala velkou nemovitost jejich dcera a vedla hostinec dále. V roce 1699 byl majitelem Jakub Lihl, který pro dluhy musel hospodu prodat za 825 zl. a hospodu nabyla obec. Jak se zdá, později ji propachtoval. Za domem byl kuželník a stinná zahrada, kde v horkých měsících mohli hosté posedět. V přízemí domu vpravo široký vchod, vyložený kamennými dlaždicemi, položenými v chodbě a šenku.
Windmühle (Větrný mlýn) – č.p. 126. Volně stojící (osamělý). Hlavní budova s hostincem, vedle krásný větrný mlýn, přímo naproti silnice na Karlovy Vary položený, náležel nejprve automechaniku Francovi, potom přešel hostinskému Kreuzigovi se ženou. Ten vedl později také hostinec dále.
Hostinec Zum Elisium (Růže) – č.p. 229. Majitelé rodina Josefa Süssnera. Starý zájezdní hostinec. V domě byl hostinec, řeznictví a u domu kuželna a stinná zahrada. Hostinská místnost byla vlevo od domovních dveří, vpravo ode dveří bylo řeznictví. V patře byl velký sál, ve kterém se pořádaly taneční večery a různé společenské akce. V roce 1918 byla v hostinci zřízena válečná kuchyně, ve které se vařilo z různých náhražek. Později převzal hostinec s řeznictvím syn Josef.Za války bylo v kuželníku hostince umístěno asi padesát italských válečných zajatců, jejichž úkolem bylo udržovat trať Ostrov – Jáchymov. Tábor existoval do léta 1943( do té doby byla Italie spojencem). Hospoda byla v provozu do 80. let. Po roce dva tisíce byla na několik let obnovena. Ke konci zde sídlil Svaz zahrádkářů, který zde provozoval moštárnu a byl zde Nucený výsek.
Hotel SchieStätte (Střelnice) – č.p. 302. Budova patřila do roku 1925 městskému střeleckému praporu. Střelnice byla otevřena a zasvěcena 16. 5. 1913. Střeliště se nacházelo vzadu za domem. V říjnu 1925 byla Střelnice i s inventářem prodána a tím také skončil měšťanský střelecký prapor. Novými majiteli byla rodina Schinzelova. Ta zřídila v přední budově restauraci se skleněným parketem. Každou sobotu odpoledne a večer se pořádaly taneční čaje, které byly hojně navštěvovány. Okolo skleněné taneční plochy byly boxy, malé separé. Skleněný parket, zespodu osvětlený byl vzácností. V 50. Letech zde bylo náborové středisko Jáchymovských dolů. Po požáru v roce 1958 byla budova zbourána.
Hostinec Zum Westfälner (U Francouze) později Myslivna – č.p. 225. Velká budova patřila ke státnímu statku (panství). V přízemí protáhlé budovy byly hostinské prostory, sklad a stáje. V 1. Patře byl sál, který používal dělnický tělovýchovný spolek, pěvecký spolek, spolek přátel přírody apod. Také kočovné herecké společnosti mívaly v sále své představení. Byly zde také politická shromáždění levicových stran. Za války zde byl tábor vězňů.
Restaurace Schlackenwerth - č.p. 226. Jednalo se o letní restauraci v letohrádku zámeckého parku s venkovním sezením. Restauratérem byl Josef Donner.
Restaurace na městském koupališti – Správcem koupaliště byl pan Siegl z Jáchymova. Restaurace byla otevřena celou letní sezonu. Měla terasu se sezením a taneční parket.
Hostince v obcích, které se staly součástí správního území města Ostrova.
Kfely – hostinec Růžek
Mořičov – hostinec (název neznámý) č.p. 18
Květnová – hostinec Zur post (Na poště) č.p. 60
hostinec Werner‘s č.p. 12
Horní a Dolní Žďár – Hostinec Zur gold. Krone (Ke zlaté koruně) Horní Žďár
č.p. 31
Hostinec Karlsbader hof (U Václava) Horní Žďár č.p.27
Hostinec Ke slunci Horní Žďár č.p. 28
Hostinec Trinkmühle (U Vlčků) Horní Žďár č.p. 32
Hostinec Eisenhammer (Železné kladivo) Dolní Žďár č.p. 27
Napsal Jiří Lázinka
Náhledy fotografií ze složky Hotely a hostince v Ostrově
