Výročí
Snad každý letopočet vyvolává připomínku nějaké dávné události, která ovlivnila dění ve světě, Evropě, městě či obci, také narození či úmrtí některé zasloužilé osobnosti a jejího významu. Letos jsou letopočty, vracející se do let končících jedničkou. Na své si přijdou četné závažné děje a osobnosti, války, společenské zvraty a důležité objevy. V této oblasti nejvyššího významu se však ocitlo také nečekané a na první pohled velmi přízemní a zdánlivě okrajové výročí – rokem 1771 se totiž v Evropě začaly systematicky pěstovat brambory. Rostlina dovezená sem již dříve z Jižní Ameriky, ze země Inků, byla zpočátku pomalu, nedůvěřivě a jen ojediněle přijímána. Uznání se bramboru – zemskému jablku dostalo teprve když i v naší oblasti v závěru 17. století vyvolala katastrofická neúroda s děsivou silou hladomor. Ohrozil tehdy sám kořen holé lidské existence, zvláště na Kraslicku, v málo úrodném okolí Přebůze. Podle pověsti, ale zčásti i v souladu s historickou skutečností, byl zaznamenán příběh, zařazený do publikace, nazvané „Pověsti a vyprávění ze západního Krušnohoří pro mládež“, kterou sepsal rotavský učitel Hermann Brandl (1927). V největší nouzi se obyvatelé obrátili na svého duchovního správce „otce Josefa“, který byl mezitím za zásluhy povýšen, dokonce až do hodnosti pražského arcibiskupa. Dva mladí rotavští muži se za ním vydali na dlouhou, strastiplnou cestu do Prahy. Svého „otce Josefa (Mayera)“ nalezli a seznámili s bídou, která jejich kraj postihla. Arcibiskup, spolu s vznešenou návštěvou, se kterou právě jednal, naplnili pro ně talíř mincemi – údajně celých tisíc zlatých. K tomu se jim dostalo dalšího dárku, který „otec Josef“ doprovodil také laskavou radou: „ Několik řeholníků z Anglie – hibernové – přineslo do Prahy nové plody, které se velmi rychle množí, rostou i ve špatné půdě a jsou velmi dobré k jídlu. Říká se jim zemská jablka (Erdäpfel), protože rostou v zemi. Dám vám jich trochu, můžete je ve vašich kopcích zkusit pěstovat. Rotavští zkusili a brzo se tento “chléb chudých“ úspěšně rozšířil po celé oblasti. Brambory nepochybně zachránily mnoho lidských životů. Jejich životodárný význam potvrdily následky bramborové hniloby v Irsku v 19. století, katastrofy, která způsobila početnou emigraci hladovějícího obyvatelstva do Ameriky. Tato nevzhledná „zemská jablka“ – na Moravě jsem je slyšela nazývat něžně „jablouška“ – mají i u nás, jak je vidět, úctyhodnou minulost a pořád ještě další pěstební úspěchy. Zařadit je mezi připomínané letopočty s jedničkou na konci si právem zaslouží.
Napsala Mgr. Zdenka Čepeláková