Schlackenwerther Kodex
Schlackenwerther Kodex.
Co je Ostrovský kodex – či v původním znění „Schlackenwerther Kodex“?
I taková otázka byla už vznesena na ostrovské Informační centrum. Odpověď v celém rozsahu,tak jak se Ostrovským kodexem zabývá nejméně šest známých publikací, by vydala na publikaci sedmou. Proto jen stručně: Jako Ostrovský kodex je označována legenda o svaté Hedvice, ilustrovaný rukopis z roku 1353. Jde vlastně o přepis původního, dnes ztraceného rukopisu, který je z části připisován cisterckému řeholníkovi Engelbertovi a kladen do roku 1300. Měl vzniknout na základě autentických dokumentů, které byly uloženy v cisterckém klášteře ve slezské Třebíči a také údajně na základě vlastních zážitků řeholníka Engelberta. Rukopis byl krátké době několikrát opsán. Opis / 202 listů/, který získal název Ostrovská kodex, pořídil roku 1353 písař Nikolaus Pruzie a více než 60 ilustracemi jej vyzdobil dosud neurčený autor. Stalo se tak na příkaz vévody Ludvíka Slezského / 1316- 1398 /. Svatá Hedvika Slezská / 1174 – 1243 /, manželka Piastovce vévody Henryka, pocházela z bavorského Andechsu. Proslula šířením západního křesťanství ve Slezku, pečovala o chudé a nemocné s spolu se svým manželem založila klášter v Třebnici. Pro svůj bohabojný život, dobročinnost a řadu popsaných zázraků byla už roku 1267 prohlášena za svatou, stala se patronkou Slezska a protagoniskou soužití Slezanů, Poláků a Němců v této oblasti. Latinsky psanou legendu, opis z roku 1353, věnoval roku 1369 vévoda Ludvík Slezský kolegiu sv. Hedviky v Břehu. V době reformace přišel kodex do knihovny gymnazia v Břehu a odtud přešel kodex do knihovny gymnázia v Břehu a odtud jej přes dva další majitele získal roku 1650 do svých bohatých ostrovských sbírek vévoda Julius Jindřich Sasko – Lauenburský. Po jeho smrti zdědila rukopis vévodova dcera Maria Benigna, provdaná za císařského vojevůdce Ottavia Picolomini. S mnoha dalšími knihami jej pak věnovala ostrovským piaristům. V klášterní knihovně setrval až do roku 1877. Po odchodu piaristů z Ostrova daroval vikář provinciátu piaristů celou knihovnu městu Ostrovu. Tehdy začalo v historii vzácného knižního fondu, s mnoha prvotisky, historickým notovým materiálem i s rukopisem legendy o svaté Hedvice smutné období. Knihy byly po řadu let složeny v kapli sv. Floriána, už dříve odsvěcené a bezcitně adaptované na sklad obilí. Přesto, že se o koupi kodexu zajímaly odborné ústavy, mimo jiné i starosta polské Lehnice, kde svatá Hedvika žila, rozhodla ostrovská městská rada 13. Prosince 1910 prodat celou knihovnu vídeňskému antikvariátu Gillhofer a Rnnschburg za 100.000 rakoských korun. Získaný obnos, ve skutečnosti značně pod cenou samotného kodexu, by použit pravděpodobně pro stavbu městského vodovodu. Z vídeňského antikvariátu kodex koupil za 150.000 rakouských korun Rudolf rytíř Guttmann, který v roce 1938 emigroval na západ. Rukopis přežil – jako majetek vídeňské Národní knihovny – druhou světovou válku, uschován v solném dole a po válce byl vrácen předešlému majiteli. S ním či od něho se ocitl v Kanadě a pak v uměleckém obchodě H.P. Kraus v New Yorku. Jako poslední majitelé jej získali manželé –sběratelé Dr. Peter a Irene Ludwigovi z Cách.V roce 1972 bylo v Berlíně pořízeno jeho dokonalé faksimile, byl také několikrát vystaven. I knihy mají své osudy…Ostrovský kodex pobyl v Ostrově dvěstěšedesát let. Pak už zůstal jenom název. Škoda.
Napsala - Z. Čepláková
Grafiku z rukopisu nacházejícího se v rakouské Národní knihovně zpracoval – J.Lázinka
Náhledy fotografií ze složky Schlackenwerther Kodex
