Schlackenwerth - Ostrov

Poslední páni Ostrova – velkovévodové z Toskány.

Rokem 1789, kdy zemřela poslední příslušnice rodu Báden-Bádenských Elizabeth Augusta(1725-1789) a kdy také skončila nájemní smlouva, podle níž spravoval ostrovské panství její bratranec Jan Schwarzenberg, stal se Ostrov předmětem řady majetnických změn a přesunů. Roku 1809 bylo ostrovské panství zapsáno do zemských desek již jako majetek vládnoucích Habsburků a po letech jednání a výměn připadlo velkovévodovi Toskánskému Ferdinandovi Toskánskému III., bratru císaře Františka I. Nový majitel pověřil správou panství svůj úřednický aparát a teprve v době protihabsburského revolučního hnutí v Italii se roku 1859 do Ostrova uchýlil jeho syn Leopold II., který musel Toskánu definitivně opustit. Leopold II. (1797-1870) vyrostl ve Florencii a cítil se Italem. I veškerá rodinná komunikace korespondence byla vedena v italštině. Jeho vláda byla pro Toskánu příznivá, zasloužil se o zemědělství vysoušením bažin, zavedl telegraf a elektrifikaci i stavbu silnic a železnic a ochranu historických památek. Šlo však nicméně o nenáviděné Habsburky a představitele monarchie a Leopold II. musel s rodinou ze dne na den Florencii i veškerý svůj tamější majetek opustit. Žil potom střídavě v Ostrově a v Brandýse nad Labem, v nově získaném zámku. Jeden z prvních historiografů nazval dobu této vlády ,,požehnanou dobou v dějinách Ostrova“. Byla to již doba uvolnění od robotních povinností a poddanství, omezení feudálních práv, doba měšťanské iniciativy : počátky industrializace, zakládání spolků, reforma školství. Leopold II. všechny tyto snahy podporoval, a to do té míry, že se v letech 1861, 1864 a 1867 stal ostrovským starostou. Plnil tyto povinnosti důsledně a zasloužil se výrazně o zvelebení města. Mimo jiné se zasloužil o znovuotevření piaristického gymnázia – pomáhal je financovat – také o založení první ostrovské lékárny „U zlaté koruny“ a výstavbu městské márnice, což v době neutěšené hygieny byl počin opravdu záslužný. Poskytl městu pomoc také po ničivém požáru roku 1866. Celá velkovévodova rodina, hlavně z iniciativy Leopoldovy manželky Marie Antonie,  přispívala na fondy pro chudé, nemocné a školy, také na obnovu sakrálních památek. Dodnes se zachoval kamenný obelisk, zatím neurčeného původního umístění, s nápisem : Hrossherzogin Maria Antonia Garten – 1898 (Zahrada velkovévodkyně Marie Antonie). Po opravě zdobí obelisk klášterní zahradu. Dědic a syn Leopoldův Ferdinand IV. Toskánský (1835-1908) své panství řídil, ale pobýval zde jen v letních měsících. Velká stavební díla sice nový majitel v této době neuskutečnil, velmi důsledně však vedl konečnou úpravu zámeckýchbudov, opatřených jednotnou fasádou. Na hlavní portál dal umístit habsburský znak. Jako patron se staral o údržbu far a kostelů na panství (Ostrov, Hroznětín, Děpoltovice, Pernink, Radošov, Bor, kaple v Bystřici a v Ostrově). Jeho syn, Josef Ferdinand, již jen arcivévoda rakouský (1872-1942), Ostrov ponechal zcela v rukou úředníků. Rokem 1918 pak všechen habsburský majetek v Československé republice připadl nově vzniklému státu. Více než panská vláda, pro město v celku příznivá, tížila v tomto období Ostrov břemena válečná- dlouhodobé konflikty napoleonských válek vyžadovaly od obyvatel stále vyšší kontribuce (odvody peněz, potravin, branců), ubytování a zásobování procházejících vojenských oddílů a jejich bezohledné chování. Postupně se však Ostrov stával prosperujícím venkovským městem s třemi továrnami(továrna na střešní lepenku, porcelánka, továrna na zpracování kůže), s více než třemi desítkami řemeslníků, dvěma pivovary a šesti restauracemi, s poštou a telegrafem, s řadou kulturních a sportovních spolků. Podílel se na výstavbě silnic, hlavně co se týkalo spojení s Karlovými Vary. Kam zemědělci dodávali své výpěstky. Město získalo i spojení železniční – na Boštěhradské dráze a r. 1896 i lokální dráze do Jáchymova. Kromě velkorysé budovy okresního sirotčince (1912-1913) zde nevznikly žádné monumentální stavby, vyrostla zato řada měšťanských domů a rodinných vil. Roku 1910 měl už Ostrov 288 domů a 2603 obyvatel. Ožil také opuštěný areál piaristické koleje, roku 1897 jej zakoupil německý ženský řád Sester křesťanské lásky a zřídil tu internátní dívčí školu, na tehdejší dobu velmi pokrokově vedenou. Jednou z jejich chovanek byla také česká herečka Zita Kabátová. Město žilo jako většina obdobných obcí, řadou církevních i světských svátků a slavností, na nichž se vždy podílel ostrovský střelecký spolek se svými malebnými uniformami a prapory. Pěvecké, divadelní a sportovní spolky, tradiční zvyky, reprezentační plesy, to všechno dotvářelo atmosféru kvetoucího, pohodového města. Těžce ji narušila první světová váka, v níž Ostrov ztratil více než osmdesát svých mužů, město hladovělo a trpělo epidemiemi. Přišlo také o tři zvony farního kostela. K dalším, již převratným změnám v životě ostrovských obyvatel mělo však teprve dojít…

                                                                                                                             Napsala Zdenka Čepeláková